Jste rozmazlení?

18. srpna 2018 v 12:01 | Young teenage girl
Ahoj lidi,

nevím jakou výplatu mají vaši rodiče a ani to vědět nechci.

Důvod, proč jsem tenhle článek začala takto je proto, že si s váma chci promluvit o penězích a rozmazlování.
Když jsem byla malá, moji rodiče neměli nikdy dost peněz. Nebyli jsme vyloženě chudí, ale ani průměrní natolik, abysme mohli utrácet. Byla jsem odmalička učena, že peněz se musí vážit a to jsem také dělala. Nikdy jsem po nich nechtěla předražené oblečení, boty ani hračky.

Samozřejmě, že jsem jako každé dítě občas na něco ukázala se slovy, že to hrozně moc chci, ale to je lidské. Moji rodiče se mi v takovýchto situacích většinou snažili vyhovět, právě proto,že to nebylo často a já jsem jim vždy dokázala moji obrovskou vděčnost za jakoukoli blbinu.

Já jsem byla šťastná a spokojená, protože jsem měla pocit, že moji rodiče jsou ti nejhodnější lidé na planetě ( a taky že jsou <3) a že mám pobrovské štěstí a moji rodiče byli šťastní, že jsem taková.

Roky se sešli a najednou oba moji rodiče změnili zaměstnání. Začali dostávat o něco víc peněz a já jsem tím pádem mohla víc věcí dostat. Postupem času začala vděčnost vyprchávat. Navíc jsem se dostala do věku, kdy nákup v Olympii, když jedeme do Brna je přece samozřejmost. Peníze lítaly sem a tam a já jsem vyhazovala do vzduchu další a další. Stydím se, když to teď píšu, ale je důležité se zamyslet nad takovými chybami.

Nepřišlo mi divné, že po rodičích chci drahý tábor, že když mi koupí svetr, tak neskáču radostí až do stropu jako jindy, ale už se dívám po mikině, ani že moje výlety s kamarádkama nás vyjdou draho.

Byla jsem, jak se říká rozmazlená.

Moje vděčnost vyprchávala, jako písek v přesýpacích hodinách, dokud mamka nepřišla a pořádně se mnou nezatřepala. Toho dne jsme u mě v pokoji seděli alespoň hodinu. Tenhle večer to nebyla ta klidná, usměvavá maminka, jako ji znám Za tu dobu jsem si plně uvědonila své chování a rozhodla jsem se, že s tím něco udělám.

S maminkou jsme se domluvili, že si budu psát seznam věcí co chci a co potřebuju. Věci co potřebuju, ještě několikrát zvážím, jestli by se nehodili spíše do druhého seznamu. Dále dostanu 500Kč na měsíc a když něco chci, nepotřebuju, ale chci, tak si to koupím za tohle. Například. Jedeme se školou do divadla. Mamka mi zapklatí vstupné, ale pokud si chci koupit něco jiného, tak za svoje. Pokud máme pití doma, beru z domu.

Tenhle článek jsem napsala ze tří důvodů. První je ten, že pokud někdy znovu spadnu do rozmazlenosti, tak mi to tenhle článek připomene. Druhý, všichni kdo to dočtou až sem mají příležitost se zamyslet, jaká část výplaty rodičů padne zbytečně na ně. A třetí? Napiště mi prosím do komentářů, jak jste na tom s penězi. Jestli už můžete mít práci/brigádu (já ne), nebo jestli čerpáte od rodičů popř. kolik? Máte kapesné? Napište :))


Young Teenage Girl :D <3
 

Vždycky je v tom nějaké ale...

1. dubna 2018 v 21:31 | Young teenage girl

Co k tomu dodat? Celý život je jedno velké ALE. Pokud žijete pod křídlema rodičů a máte pocit, že život je fajn, musím vás probudit. Nikdy není v životě nic dokonalé. Ideální rande s přítelem? Omyl! Vždycky je v tom nějaké ale. Zapoměl si peněženku, byl nervózní, nebyl příliš romantický... Bydlení bez rodičů? A co nájem, nakupování, samota, účty, dluhy! Život nabízí ale na každém rohu, ale to je dobře. Jak by se nám žilo, kdyby bylo vše ideální? Takový svět neexistuje. Nikdy se nemůže vyhovět všem. Lidi, život je fajn :). Takže pokud můžeš, běž, užívej si. A nebo mi tady napiš nějaký pěkný komentář :D.

Young teenage girl :)


Více nejlepších kamarádek?

1. dubna 2018 v 20:35 | youngteenagegirl
Ahojte!

Teď když jsem plná chuti a energie pro psaní (článek Jsem zpět?), ráda bych se s vámi podělila o můj názor a zkušenosti s nejlepšími kamarádkami. Jasně, jsme ve 21. století, já jsem mladá holka a řekněte mi, kdo netouží po nejlepší kamarádce jako z amerického filmu?
Já sama jsem v tomto ohledu šťastná jak blecha. Mám nejlepší kamarádku (budeme jí říkat Bára), jsme holky z vesnice, takže to k ní domů mám asi 15 vteřin chůze. Naše vzpomínky a zážitky by se americkému filmu pro teens mohly dorovnat, tak pokud chcete věnovat článek tomu, jen piště je to opravdu něco :). Jenomže... vždycky to tak jednoduché není. Na vesnici jsme chodili do stejné školy a třídy, ale já pak nastoupila na gympl a začal "lov na nové kamarádky".
Ve třídě na gymplu jsme byli všichni noví a tak jsem se snažila být ve společnosti s lidma, kteří mi byli sympatičtí. Několik sympatických holčin se mnou trávilo spoustu času a já jsem přistoupila na jejich hru na bff. Ano, na Báru jsem kašlala. Tak nějak jsem si neuvědomovala, že s Bárou od raného věku trávím tolik času a je to nejlepší holka, kterou jsem kdy potkala.
Jak se dalo čekat, z "BFF" se vyklubaly mě naprosto odlišné holky a následovaly hádky, přetvářky a pomluvy. Až potom jsem si uvědomila, že to co hledám bydlí jen 15 vteřin ode mě. STejně s Bárou neužíváme název BFF, protože výraz forever/navždy je velmi silné slovo.
Já bych vám ráda doporučila, abyste nebyli smutní, že s vámi někdo netráví 80% svého času a nenazývá vás nejlepší kamarádkou. Buďte vděční za klasické kamarády a užívejte si momenty s nimi.
Všem vám ze srdce přeju abyste našli někoho, kdo vás bude doplňovat a pomáhat vám. Budu ráda za každý komentář a užívejte života :)

vaše young teenage girl :D
 


Začátky a pády

28. prosince 2017 v 20:41 | Young Brunette Girl

Ahojte holky,


nevím, proč většina lidí začíná psát blog, ale já jsem tu abych se otevřela.

Zkoušely jste si někdy psát deník? Nic moc, že? A komu můžete věřit na tolik abyste se svěřily?

Nejlepší kamarádky jsou bezva, ale jsou 100% diskrétní?

Na internetu jsem schována za rouškou anonymity.

Na mém blogu budou příspěvky o situacích které patří k mému (holčičímu) životu a třeba se v hodně věcech samy uvidíte. :)

Doufám, že my napíšete nějaké pěkné komentáře, abyste mě podpořily a mohly se se mnou poradit. :)

Proč začátky a pády? Čekala jsem dlouho na tento moment a v hlavě jsem měla krásně propracovaný scénář, toho, co sem napíšu. Po prvním písmenu jsem na všechno zapoměla. :D Stejně jsem se rozhodla začít. Pokud tenhle web nebude nikdo číst, nevadí. Tahle věčná forma deníku tu pro mě zůstane a třeba jednou... :)

Děkuji Ti moc za přečtení a z celého srdce doufám, že se tu ukážeš zase příště.

S pozdravem


Young Brunette Girl Smějící se


Kam dál